Myslím, že v samé podstatě není rozdílu ve výcviku koně. Postup po malých krůčcích, opakování a důslednost je celé kouzlo. Umět se vrátit zpět k základům, pokud se něco nedaří, je často pro mnoho lidí velkou překážkou na cestě vpřed.




Vztek a hrubost, je exhibicí nedostatku znalostí.

Pokud se nedaří ovládnout sám sebe, svědčí to o tom, že situace není pod Vaší kontrolou a nezvládáte ji. Ztráta nervů a vzteklé postoje nemají ve výcviku místo. Pokud toto neakceptujete, je to jako byste si nechali napsat na čelo „ jsem úplný trouba". Nedělejte si pevné plány při práci s koněm. Často musíte přizpůsobit cestu vpřed podle toho, jak je kůň schopen chápat,vnímat a myslet.

Moje filozofie

     Získat si důvěru koně je základem veškerých činností s ním provozovaných. To je pravidlo, jehož cestou jsem se vydal. Nepohlížím na koně, jako na zvířata bez citu a emocí, která reagují na naše chování pouze na základě svých přirozených reflexů. Snažím se pochopit jednání a reakce koně, jeho těla, mysli a ducha. Kontrola nad sebou samým je cestou k tomu aby se kůň nechal vést.
     Jen klidný kůň je schopen hledat sám řešení úkolů, které jsou mu zadány. Mou povinností je mu předložit úkol, tak aby jeho řešení, kůň zvládl. Pokud je úkol nad jeho možnosti, musím jej rozložit na několik jednodušších úkolů, případně se vrátit k průpravným cvičením pro daný úkol.
     Nemohu říci, že tento způsob řešení je ten správný a jediný pro danou věc. Vždy je několik způsobů, jak dosáhnout stejného cíle. Věc, kterou jsem úspěšně vyřešil jeden den nějakým způsobem, nemusí druhý den fungovat. Vždy musím přihlížet na chování a signály, které vysílá kůň, prostředí ve kterém se ocitl a jeho emocionální naladění. Jen klidný kůň je schopen spolupracovat.
     Každý jezdec velmi brzy zjistí, že pokud se nedaří přesvědčit koně bežnými pobídkami, je možné koně někdy donutit k poslušnosti mechanickým působením síly. Z toho pak bohužel nevědomky usuzuje, že tento systém (působení síly) je prostředkem ke kontrole chování koně. Často vidí toto chování i u mnoha jezdců, které bere za své vzory ( úspěšní jezdci, instruktor, trenér, cvičitel) a posílí to jeho názor na chování, které považuje za běžné. Přitom ale přehlíží, že tento systém funguje pouze s negativními vedlejšími účinky, jako je křečovitost, tuhost a poruchy rovnováhy koně. Především ale funguje jen do té doby, dokud kůň, i když většinou nedobrovolně, zastrašování uposlechne. Protože ale musí pracovat proti své vůli a s negativními tělesnými pocity (napětí, křečovitost, únava nebo dokonce bolest), stane se dříve nebo později, že kůň buď rezignuje a přejde do naprosté apatie, nebo odepře spolupráci. Odolat té prastaré touze, koně donutit, aby "to" udělal, je asi to nejobtížnější věc v jezdectví.

    Odmítání pokynů při výcviku může mít několik příčin:

  • bojí se(cítí se ohrožen a začíná u něj působit pud sebezáchovy)

  • nerozumí tomu co po něm chceme(působíme na koně nějakým způsobem, který nechápe)

  • není schopen zadaný úkol vykonat (je nad jeho fyzické, případně psychické možnosti)

  • odmítá zadaný úkol udělat(prostě se mu nechce)

     Určit nesprávně, co je příčinou odmítání, způsobuje nedorozumění a snadno může zničit to co člověk tak dlouho budoval ( někdy je to i vztah s koněm). Ztráta důvěry je tím nejhorším, co se ve výcviku koně může stát.

Nahoru