Siglavy Mantua I.

Dne 16. srpen 2008 uhynul světoznámý Lipický hřebec Siglavy Mantua I v jeho starobním domově v národním hřebčímu Piber (Rakousko) ve věku 29. Více než 24 let on byl stabilní oporou ve Španělské jezdecké škole ve Vídni, a stal se pod jeho jezdcem, st.Oberbereiterem Klausem Krzischem obrazem tohoto století této staré jezdecké instituce.

Více než 15 let on byl hvězdou Španělské jezdecké školy během všech představení. Po mnoho let vystupoval v "čtverylce" a předváděl "všechny figury". S jeho dlouhou, stříbrnobílou vlnitou hřívou, byl on opravdu reklamou školy. Ale více než grandiózní vzhled Siglavy Mantua se stal opravdu slavným v sólových výkonech se svým jezdcem p. Krzischem, v klasicistických cvičeních " Předvedení koně " (řízen jen přikládáním otěží páky vedené jednou rukou). Nejen ve Vídni, ale opravdu na celém světě. Perfekcionismus, klasická předvedení a elegance byla jejich ochrannou známkou. A nejvíce úžasná věc: on dokázal provádět tyto výkony na nejvyšší úrovni až do věku 27 let! Během jeho dlouhého působení v SRS, byl on vždy ježděn Klausem Krzischem. Když jako mladý hřebec přijel do Vídně v zimě z 1982 - 1983, on byl ihned přiřazený jemu. Zde je třeba podotknout, že mladý Siglavy Mantua nebyl docela nádherný. On byl úzký v hrudníku a dlouhý v hřbetu. A také jeho krk nebyl ideálně nasazen. Jeho pohyby a osvalení zádi byly jen průměrné. Ale následující trénink v klasicistické cestě, a schopnosti p. Krzische se vyplatily: nehezká kachna se opravdu stala labutí! Jeho nejlepší kvalifikací nicméně byl jeho charakter. Právě jako všichni další synové ze Siglavy Plutona, on byl velmi přátelský, vyvážený a ochotný pracovat. Vztah k jeho jezdci byl nesmírný. On byl citlivý, ale ne hyperaktivní.      Jeho oficiální rozloučení s kariérou školního hřebce bylo US - Tour 2005. Ale po návratu domů do Vídně, on zdál se být stále tak dobrý, že by to byla škoda poslat jej mimo službu. Tak on zůstal ve Vídni až do roku 2007. On byl pravidelně vídán při dopoledním cvičení, a někdy ještě v představeních. On byl jako starý profesor přidělen k mladému asistentovi jízdny p. Schreinerovi, aby jej nesl v jeho prvních čtverylkách.

Osobně si vybavuji mé setkání s tímto hřebcem na jaře v roce 2006, kdy jsme se byli podívat na dopoledním tréninku. Když vešel v pořadí třetí lot koní na jízdárnu, ozval se v publiku nebývalý šum. I turistická veřejnost, která se obvykle po příchodu třetího lotu zvedá k odchodu z budovy, byla evidenteně zaskočena graciézností a vzhledem tohoto hřebce a většina se opět vrátila na svá místa, aby sledovali jeho ladné pohyby. Až při odpolední prohlídce stájí jsme se seznámili s podrobnostmi o tomto hřebci, neboť jsem ho samozřejmě dopoledne nepoznal. Když nám průvodkyně řekla jeho věk, musím říci, že jsem byl dost šokován.      V březnu 2007 on byl opravdu poslán do důchodu. Zde se on těšil se z klidu života v národním hřebčínu v Pibru. A zde byla i jeho poslední povinná služba: sloužit budoucnosti Lipického chovu.      V roce 2007 on byl užívaný (znovu) jako chovný hřebec. Ačkoli jeho potomstvo 2001 jevilo se opravdu uspokojivé v zevnějšku i pohybech, jeho duševní a fyzické schopnosti byly důvodem, aby zkusil znovu zanechat své geny pro lipický chov v Piberu a následně pro budoucnost a slávu SRS. Výsledek byl vidět v roce 2008 kdy po něm byla řada pěkných hříbat. Také pro připařovací plán 2008 bylo jeho úsilí pro reprodukci naplánováno. Bohužel jeho podnost a zdraví se začalo zhoršovat. Jeho nevlastní bratr Siglavy Palma převzala jeho povinnosti v hřebčíně.

V sobotu 16. srpna 2008 jeho stav velice zhoršil. Od nějakého času on měl nějaký problémy s trávením a dýcháním . V dobré spolupráci mezi Dr. Max Dobretsbergerem (manažérem ), panem Ernst Bachingerem (vedoucím jezdcem SRS) a p. Krzischem, došlo ke konečnému rozhodnutí …

Ve Španělské jezdecké škole, v Piber, ale také ve světě jeho sláva přežije navždy. Doufejme jeho syn Siglavy Malina II ukáže se být jeho plnoplatným následníkem v Hofburgu.

Epilog

© Dr. Werner Poscharnigg Bohužel, koně obvykle žijí mnohem kratší dobu než lidé, takže jsme se často nuceni potýkat s odchodem milovaného přítele. Kdo by se nechtěl zastavit za starým a vysloužilým přítelem před tím než přijde smrt? Klaus Krzisch po 23 letech spolupráce s tímto výjimečným hřebcem se této možnosti nedočkal. Lidská a humánní povinnost mu byla zakázána.      V roce 2005 Krzisch vystupoval s hřebcem na turné v USA, kde byl jeho výkon odměněn ovace ve stoje. V roce 2007 Siglavy Mantua I. šel do konečného důchodu zpět do hřebčína v Piberu. Klausovi Krzischovi bylo nařízeno, že z důvodu jeho vytíženosti při tréninku a představeních, nebude navštěvovat v hřebčíně nemocného přítele, jinak by to bylo důvodem k jeho propuštění.      V roce 2008 Mantua Siglavy po několika kolikách a problémech s dýcháním byl uspán v místě odkud byl přivezen jako 4 letý do Vídně, hřebčíně Piberu.      Co musel prožívat ve svém srdci Klaus Krzischs?      Jak málo porozumění měli jeho nadřízení k citlivosti a šlechetnosti umělce, který pracuje s koňmi?      Kolik brutality musí být potřeba k tomu aby se takto popřela lidskost? Existuje něco, bezcitnějšího než smrt.

Koncem roku 2009 byli "vyřazeni" dva špičkoví jezdci SRS, kteří jsou předmětem vyšetřování podle Equi-News. šlo Klause Krzische a Johanna Rieglera (oba v nejvyšších postech jezdecké hirerarchie SRS).      Generální ředitelka Španělské jezdecké školy, Dpl.Kfm Elisabeth Guertler, reagovala na dotaz Equi-News. takto: " Není pravdou, jak jsme již vysvětlili, že došlo v důsledku úsporných opatření ke zrušení dvou špičkových jezdců. Vedoucí šéf jezdec Klaus Krzisch b yl výhradně z kázeňských důvodů (který vznikl v prosinci roku 2007), zbaven služby. U šéf jezdce Johanna Rieglera je situace zcela odlišná: Nebyl připraven podpořit u Soudního dvora (náš nejvyšší kontrolní orgán) navrhované změny, a proto se rozhodl opustit Španělskou jezdeckou školu. Jako státní úředník, je ale stále čistě formálním zaměstnancem Španělské jezdecké školy."      V otevřeném dopise, zveřejnila koncem ledna 2010 (který byl podepsán mimo jiné i bývalým šéfem Španělské jezdecké školy Dr. Jaromírem Oulehlou), je vůči vedení SRS uvedeno následující: "Problémy způsobené kulháním a zraněním hřebců, jež způsobily zrušení klasických představení a zhoršení v rámci - až nyní bezkonkurenční - kvality o přesnosti provedení, prudce zhoršil lesk představení, které mimo jiné jsou pravděpodobně způsobeny tím, že se zdvojnásobil počet termínů představení . Tím jsou hřebci přetížené a čas pro nutné procvičování opravy jednotlivých bodů programu jsou omezené. Kromě toho je třeba zmínit, že dva vysoce kvalifikovaní starší vedoucí jezdci (z celkového počtu čtyř) byli postaveni mimo službu. Tím verbální předávání "znalost klasických směrnic" mladším jezdcům, jako jsou Elévové a mladší jezdci (což je charakteristické pro Španělskou jezdeckou školu), je značně omezeno a v nebezpečí zachovaní tohoto způsobu výuky. "