Co to vlastně je ten Natural horsemanship ?
druhá část
     Když Ray Hunt přesvědčil Toma Dorrance, aby společně uspořádali "kliniku", podle Toma nazývané "návštěvu" , nebylo ještě vše rozhodnuto. Plachý Tom zpočátku velice těžce nesl setkání s větším počtem lidí a snažil se vymluvit, že v tolika letech ( bylo mu již přes sedmdesát), by chlap jeho ražení měl dělat jen věci, které dělal celý život a nezačínat s novotami. Naštěstí časem změnil názor. Jeho starší bratr Bill uspořádal svou první clinisc dokonce až po osmdesátce. Clinics se staly pojmem, který nejen něco znamenal, ale staly se i zdrojem příjmu peněz. Klinika je dnes nejžádanějším artiklem na trhu kolem koní. V USA se staly clinics multimiliónovým průmyslem na něž se nabalují sponzorsky význačné firmy. To vede k tomu, že je třeba být velice obezřetný ve výběru kliniky a jejího lektora.
     Ale zpět k Dorrancům. Oni tento aspekt své práce s koňmi dokonale ignorovali. Billův syn Steve o nich prohlásil: " Byli jako Dizzie Gillespie. On se vždy divil, proč mu někdo platí, aby hrál na trubku, když on by na ní stejně hrál i zadarmo, jen pro tu radost ze hry.
     Dorrancové na tom byli podobně, byli posedlí vyřešením problému určitého koně. Chtěli zjistit, jak problém vznikl a jak koni pomoci. Celý proces je náramně bavil. Tak tito nadšenci práce s koňmi, pracovali často zadarmo, nebo skoro zadarmo. Tom žertem říkával, že pokud ho nikdo neplatí, nemůže ho ani vyhodit.
     Kamarád J.Wolter vysvětlil jejich počínání následovně: "Jakmile vstoupí do hry peníze, musíte udělat často věci, které byste za normálních okolností neudělali. Jakmile Vám někdo začně za Vaše služby platit, očekává výsledky. Bill a Tom to dělali zadarmo ( nebo jen za minimum peněz) a tak si mohli dovolit zvolit jakoukoli metodu a věnovat tolik času kolik bylo třeba. Proto mohli zůstat sami sebou.
     Tom Dorrance částečná předloha postavy z knihy i filmu Zaříkávač koní, byl v práci s koňmi nepřekonatelný. " Tom třeba dělal se skupinou hříbat a ta byla kolem něho jako jehňátka. Potom mi je předal a během jediného dne se proměnili v klubko hadů. Koně ho prostě milovali, chtěli být u něj a těšili se na to. Byl to jen prťavý kovboj na křivých nohách, co nikdy neměl vlastního koně. Ale byl genius a nejúžasnější osobnost, jakou jsem kdy znal." říká Ray Hunt, který o sobě tvrdí, že je pouhým žákem T. Dorrance.
      Všichni kdo je znali se shodovali na tom, že po celý život se věnovali koním je proto, že je z celého srdce milovali ( nezaměňovat s milovníky koní) , a že jejich motivací v práci koňmi nebyli peníze.
      Bill Dorrance zemřel v roce 1999 a jeho mladší bratr Tom o čtyři roky později. Tom kdysi prohlásil: " Když přijde nějaký problém, vždycky budu stát na straně koně. A v 99% případů budu mít pravdu."
     Poslední z této trojice Ray Hunt již také, překročil věkovou hranici sedmdesáti let, ale stále pracuje koňmi, i když v 72 letech podstoupil operaci plic a má pouze jednu. Přesto pracuje 10měsíců v roce prakticky 7 dní v týdnu, více jak 8 hodin denně. Svůj cíl vidí jasně - pomoci koním přežít ve světě lidí. " Dlužím to koním za ty pitomosti, které jsem vyváděl za mlada." komentuje lakonicky svou práci a dodává: " Neučím přirozené věci. Učím věci nepřirozené a doufám,že se jednou stanou přirozenými. Kůň nepotřebuje trest, potřebuje disciplínu. Já nechci aby se mě kůň bál, ale aby mě respektoval."
     Jeho pojetí clinisc se vyvíjelo následovně. Po rapidní změně, kdy začala trojice R.Hunt a bratři Dorrancové dojíždět za klienty ( doposud trenér seděl doma a čekal na klienty), byl dalším krokem pozvání R. Hunta do Alberty v Kanadě. Ray se bránil, neboť měl v té době nohu v sádře a nemohl jezdit. Kanaďané však naléhali, aby přijel a pouze vysvětloval a opravoval to co dělají špatně. Klinika měla obrovský úspěch a Ray Hunt začal jezdit po celém světě. Za 40 let své kariéry sjezdil několikrát Severní Ameriku, Austrálii i Evropu.
      Stanovil základní strukturu "kliniky" - práci s hříbaty a na horsemanshipu ( jezdectví - práce s koněm - jezdecké umění). Zbytek se řídí podle toho co je třeba v daný okamžik s koněm dělat. Kvalita jeho práce a výklad, který je velice otevřený jej vynesli na výsluní. Jeho věta: " To nežádoucí udělejte pro koně nesnadné a to co chcete, pro něj udělejte snadné." se v různých obměnách objevuje na seminářích dodnes.
     Zatím zde o sousloví Natural Horsemanship, nebyla zmínka , ale vše bude uvedeno na pravou míru v další časti s rozvojem klinisc a vstupu komerce do této oblasti.

Konec 2. části.