Co to vlastně je ten Natural horsemanship ?
třetí část
     Systém cestováním za klienty tzv. clinics, jak ho začala tato trojce provozovat, měla velikou odezvu a vytvořili se následovníci, kteří začali tento způsob komunikace s klienty a jejich koňmi napodobovat. Samozřejmě to dělal každý tak, jak si zapamatoval, odkoukal a případně doplnil o své zkušenosti. Měřítkem však již nebyla samotná práce s koněm, ale spokojení klienti, tak jako v každém bussinesu, neboť oni byli ti platící. Vše sice vyšlo z nějakého základu, ale ten rozdělil způsob práce, do několika podob. Zajímavé je to, že toto rozdělení není kontinentální, ale je to vždy otázkou přístupu každého jednotlivce.
    Asi v této době se objevuje i název Natural Horsemanship. Tak, jako název je dosti nejasný, nepřesný a vyvolává časté dohady, tak i metody výcviku jsou natolik rozdílné, že se dnes pod tímto názvem objevují věci, které s původní myšlenkou zakladatelů mají pramálo společného. To co vlastně zaujalo na práci bratří Dorranců a následně Ray Hunta, byl systém práce s koněm stavěný tak, aby požadavky kladené na koně, byly pro koně snadné a naopak nechtěné věci byly pro koně obtížné. Nechat koni možnost se rozhodnout a řešit zadané úkoly tak, aby splňovaly daný cíl, byla asi ta druhá odlišnost od toho, co se doposud s koněm dělalo. Obchod tuto myšlenku překoval k obrazu svému a změnil práci s nitrem koně v mechanický výcvik s různými pomůckami tak, aby úspěšnost frekventantů kurzů byla co nejvyšší. Problémy však na sebe nedaly dlouho čekat, a tak se koňská veřejnost rozdělila na příznivce a odpůrce těchto metod. Proto hodnocení toho co bylo původní myšlenku a přínosem do výcviku koně, chce realizovat bez emocí a s dostatečným obeznámením s historií a vývojem Natural Horsemanshipu.
     Rozmachem tohoto odvětví koňského průmyslu, se stala kniha Nicholase Evanse " Zaříkávač koní ". Autor čekal, že kniha bude určitě úspěšná, ale nemohl tušit, že jeho titul se v několika týdnech stane po celém světě synonymem netradičních postupů ve výcviku koní. Netušil, kolik lidí touží věřit, že je možné komunikovat s koňmi zcela jinak, než bylo dosud běžné. A nemohl ani tušit, že se po celém světě vyrojí desítky a stovky rádoby "zaříkávačů", kteří vycítili svou šanci a nabídli hladovému publiku možnost stát se za příslušný obnos dalším "zkušenými zaříkávači".
     O tom, že žádní zaříkávači koní neexistují,(nevím, zda výraz zaříkávač koní správně vystihuje člověka velmi dobře ovládajícího koně na základě vzájemného porozumnění) bych si rozhodně tvrdit nedovolil . Všichni ti, kteří si dokázali získat úctu a obdiv odborné veřejnosti, však většinou vynikali něčím dalším, než pouhým předáváním fyzických manipulací a cviků s koněm. Dokázali a dokáží se vcítit do pocitů a duše koně a komunikovat s ním někde na hranici běžného lidského chápání. Kolik pochybných trenérů připadne na jednoho skutečného horsemana? To prokáže asi jen čas.
     Neotřesitelnou a celosvětově uznávanou osobností, která se podobným titulem může honosit právem, je Tom Dorrance, a často bývá stejně uveden i Ray Hunt. Stali se legendami, aniž o to jakkoli usilovali (nebo možná právě proto). Už zmíněný spisovatel Nicholas Evans se nikdy netajil tím, že právě Tom Dorrance byl hlavní předlohou jeho románového hrdiny Toma Bookera. Také mnohé metody práce s koňmi, jež se v knize a posléze i ve filmu objevily, pocházejí z Tomovy dílny. Lidé o něm často hovoří jako o zaříkávači koní, ale Tom Dorrance z toho měl pramalou radost a konstatoval: "Bylo lepší, dokud mě nikdo neznal."
      Také Ray Hunt na otázku jaký má názor na to, že ho plno lidí napodobuje a pořádá své vlastní kurzy, odpověděl: " Většina z nich se více, nebo méně snaží napodobit to, co viděli na mých kurzech. Také si vedou celkem dobře, ale skoro nikdo z nich se nesnaží pochopit nitro koně a přizpůsobit nároky na něj kladené, dle jeho psychickému stavu. Pro mne je to však rozhodující věc při výcviku koně. Celý život se snažím pochopit to, co se děje uvnitř koně, neboť tam je jádro celého úspěchu, či neúspěchu při jeho výcviku."
***
     Jsou tedy tyto nové metody lepší než metody stávající, nebo jsou prostě jen jiné? Lze to seriózně rozhodnout? A co je pravdy o práci "zaříkávačů koní "? Jak nenaletět podvodníků ?
     Na toto téma byla uspořádána anketa v časopise Horse and Rider.
     Zde několik zajímavých odpovědí.
     Jsem přesvědčena o tom, že někteří lidé dokáží zvládnout a trénovat koně lépe než druzí, a to díky svému klidnému a mírnému chování a díky znalosti psychologie koní a veliké dávce trpělivosti. Přesto nevěřím, že by zázrační zaříkávači koní znali jazyk koní, jak o sobě někteří tvrdí.
     Je hodně koní, jež jsou pro své majitele problémem jen proto, že majitelům chybí základní znalosti práce s koňmi.
(Sharleen O´Grady)
     S narůstající popularitou myšlenky "přirozeného partnerství" narůstá i jisté nebezpečí. Mám za to, že jeden z trenérů prokázal nedávno bohulibou službu veřejnosti, když prohlásil, že tyto myšlenky jsou zneužívány lidmi, kteří se je snaží prodat bez hlubšího pochopení souvislosti ve vztahu koně a člověka. Komentoval to slovy: "Jestliže o sobě někdo prohlásí, že je zaříkávačem koní, seberte peněženku a utíkejte."
(Rebecca Bentley)

     Zatímco Tom Dorrance a Ray Hunt jsou nepochybně lidmi s citem pro koně a s citem pro práci s nimi, většina přílivu těch mladých imitátorů se jen dere do popředí a mluví, jen aby mluvila. Často více o koních mluví, než s nimi pracují. Lidé jsou okouzleni romantickou představou, že tihle samozvaní divotvůrci jsou nějakým tajemným, nepostižitelným způsobem spojeni s koňmi. Holá pravda je ovšem taková, že k tomu, abyste se o koních něco naučili, potřebujete velice moc času. A další neoddiskutovatelná skutečnost: nelze nikoho naučit "cítit". Jako bývalá jezdkyně a rozhodčí AQHA považuji za jedno z nejmoudřejších naučení prohlášení Al Dunninga z jeho soustředění: "Existuje řada způsobů jak trénovat koně. Tohle je jen způsob, jak to dělám já."
(Garylynn Olson)

     Byl jsem kdysi pověřen naší asociací, jako výkonný ředitel, abych se zúčastnil kliniky Ray Hunta a prověřil možnost jeho využití, jako školícího specialistu, pro personál obsluhující zavádění koní do startovacích boxů. Připadal jsem si jako absolutní hlupák, když zaplatím $ 500 za návštěvu jeho clinics a ještě tam budu muset jet se svým koněm, neboť jsem byl přesvědčen, že si se svým koněm absolutně rozumím. Ale potom, když jsem toto rozhodnutí uskutečnil a vrátil se domů, uvědomil jsem si, že to byla nejlepší investice, jakou jsem udělal pro sebe ve svém dosavadním životě.
(Frank Lamb)

      Na závěr snad dejme slovo muži nejpovolanějšímu Tomu Dorrancovi:
     " Mnoho koní má problém jít na místo kam člověk chce, ale je málo, koní kteří to dokáží hned pochopit a je jen málo lidí, kteří dokáží těm zbývajícím koním to podat tak, aby to pochopili. Postarají se o ně a pomohou jim, aby koně sami našli to místo, kam si přejí, aby došli.
     Člověk si může ušetřit plno práce, pokud koni porozumí. "

Konec