Čeho se ti koně bojí?

Koně neumějí číst.      Nemohou si tudíž přečíst, že jsme my, lidé v naší přírodě vyhubili velké predátory, kteří by je mohli ohrozit. Jejich instinkt, který se vyvíjel 60 miliónů let, jim velí být neustále ve střehu, připraveni k útěku.      Člověk domestikoval koně asi před 4-3 tisíci lety a ani za tuto dobu se mu nepodařilo tento přirozený instinkt odstranit chovatelskou činností . Potlačení, nebo utlumení, těchto pro jezdce nepříjemných aspektů chování koně, může ovlivnit důvěra v jezdce a rozvoj mentálního uvažování koně. Kůň se může naučit potlačit svou přirozenou reakci - nejdříve utíkat a potom teprve přemýšlet jak veliké bylo "to" nebezpečí.      Tak jediným živočišným druhem, před kterým se musí mít na pozoru, jsme my, lidé - predátoři, kteří vyhubili divoké koně ve volné přírodě. Koně se totiž bojí nás, bojí se našich výrobků a výtvorů, kterými jsme se obklopili, našeho podivného chování, přístupu k jejich projevům a situacím, do kterých koně vystavujeme, aniž bychom si připouštěli, že mohou mít svůj názor a cítit se ohroženi.      Tím, že jsou koně negramotní, vzniká další problém. Nemůžeme jim předložit různá osvědčení a průkazy, které jsme pracně získali a často i draze zaplatili, které nám dodávají punc jezdce, trenéra či odborníka na koňskou problematiku.      Vznikají tak občas nepříjemné situace, kdy renomovaný odborník narazí na koně, který se vymyká zaběhnutému chování. Kůň bohužel neví, s kým má tu čest a jak se má v tomto případě chovat. Neuvědomuje si,že diskredituje svým "nepřirozeným" chováním jeho prestiž a řeší toto setkání podle vzorce, který má odzkoušený na ostatních. V praxi se tak setkáváme s několika přístupy. Buď se tento člověk snaží celou věc mlžit a bagatelizovat, případně shodit celou nepříjemnost na koně ( je to genetická vada; již jeho matka byla taková; tento kůň nepatří na tento kurz; není to charakterní kůň - v případě, že se nejedná o chovatele, se kterým lobuje; nemá svůj den apod.), nebo se zastaví a začne přemýšlet, jak celou věc vyřešit. Odborník si vždy přizná chybu, že něco nejde. Diletant nikdy problém s koněm nemá. Buď si ho ani neuvědomuje, nebo mu jeho ego brání se o problému někde vyjádřit, případně se problému záměrně vyhýbá.      Strach jeho příčiny a podměty. Každodenní kontakt s člověkem, který na koně působí svým emocionálním vlivem, z velké části ovlivňuje psychický stav koní. Pokud jsou zvířata každodenně vystavována, nejen fyzickému (prudká fyzická zátěž; hrubé zacházení), ale i psychickému tlaku (oddělování jedince od stáda; řvaní na koně), začne většina jedinců být v takovém prostředí velice nervově labilní a dochází chování, které se vymyká normálním projevům koně.      Představte si, že potkáte v centru velkoměsta ztracenou 4letou holčičku. Všude plno cizích lidí, děvčátko stojí uprostřed toho pochodujícího davu a usedavě pláče. Asi těžko jí uklidní, pokud na ní zařvete: " Co tady brečíš!!!! Jak ses mohla ztratit?!!!" Připadá vám to absurdní, ale bohužel takto plno lidí s koňmi zachází.      Pokud je kůň neustále vystaven takovému psychickému tlaku , může se to promítnout do fyzického stavu koně. Koně hubnou, mohou dostávat koliky a stávají se apatickými, nebo naopak agresivními nezvladatelnými jedinci.      Zvedání nohou.      Dalším častým problémem je chování koně při ošetřování kopyt, ať se jedná o kování či pouze o úpravu kopyt. Strach, který mají koně o nohy je pochopitelný, pokud si uvědomíte, že by vám hrozila nevyhnutelná smrt v případě vážnějšího úrazu pouze jedné vaší končetiny.      Kopyta na nohou slouží také jako účinné zbraně při obraně proti predátorům. Také asi nebudete chtít odevzdat svou zbraň někomu, komu nedůvěřujete a máte obavy z jeho chování vůči vám.     Poddání se tlaku.     Koně jsou zvyklí ve své přirozenosti bránit tlaku v jakékoli formě. Při napadení predátorem, by uskočení stranou, pokud se podaří predátorovi do koně zakousnout, mohlo způsobit smrtelné zranění, vytržením velkého množství tkáně. Proto se snaží naopak natlačit do predátora. Ten může ztratit rovnováhu, nebo se dostat opět do nebezpečí koňských kopyt a musí pustit sevření.      Také souboje ve stádě jsou nejen o kousání a kopancích, ale také o přetlačování a působení tlaku na druhého jedince. Pokud máme koně ovládnout , musíme ho naučit věci pro něj nepřirozené. Ustoupení před tlakem, skoro ve všech jeho podobách.      Osobní zóna - prostor člověka a koně. Jedna z rozhodujících hodnot koně je jejich osobní prostor. Jedinci se pravidelně testují jaké je jejich postavení v hirerarchii stáda. Tak se ubezpečují, zda jedinci, kteří jsou nad nimi, jsou stále schopnější než oni a mohou zajistit bezpečnost pro všechny. Tento systém uplatňují i vůči nám lidem. Natlačují se do naší osobní zóny, a pokud nereagujeme správně, začínají nás "přemísťovat" pryč. Lidé většinou si toto nechávají líbit, až do chvíle kdy se ocitnou v situaci, kdy se již dostali do míst, kde není kam ustoupit, nebo se ocitli mimo prostor, ve kterém se měli nacházet. Obvykle nastane halas a padne nějaká ta rána. Nic to však neřeší a kůň po chvíli opět začne uplatňovat svou metodu nenápadného získávání prostoru. Konflikt, ale nastavá v případě kdy po koni něco chceme. Začne odmítat poslušnost a opět to končí hrubostí a trestáním koně. On však jen odmítá podřídit se jedinci, který si není schopen uhájit svůj vlastní osobní prostor.      Vypnutí - uvolnění koně.      Při každém výcviku by měly být přestávky umožňující koni zpracovat potřebné informace. Naučte se, vždy pro probrání určitého cviku, nechat koně klidně stát a uvolnit. Pomůže to oběma stranám, koník se psychicky uvolní, fyzicky odpočine a vy máte čas vyhodnotit akci, kterou absolvoval a připravit si další náplň výcviku, případně jí upravit del dosavadního vývoje.      Doufám, že se mi podařilo trochu rozkrýt chování a reakce koní na naše podměty a požadavky. Možná tyto řádky budou impulsem pro to se chvilí zastavit v tom shonu okolo koní a začnete je více pozorovat, vnímat jejich běžný vzorec chování a budete se snažit na tyto projevy reagovat. Snad Vás to i povede k tomu, přemýšlet o zažitých názorech.      Hrdý kůň se vztyčenou hlavou, možná nevychutnává své vítězství, ale hledá predátory, před kterým celou dobu utíkal.      A ten kůň stojící pod jezdcem se svěšenou hlavou a pokrčenou zadní končetinou, asi nebude zcela vyčerpán, ale se spíš cítí natolik neohrožen okolím, že se uvolnil a odpočívá, nebo spoléhá na svého "parťáka" na zádech, který ho na nebezpečí upozorní.       Snažte se proto vcítit do pohledu koně na náš svět a pochopit to, co je pro nás lidi, tak absurdní a nepochopitelné.